Období: rok 2011

Mám další ze svých nespacích dnů, a tak sedím na sofa hotelu Fivos a užívám si genia loci, ba možná i genia noci. Jsem v Aténách a zbytek mé znovu sjednocené spící rodinky se nachází někde v patrech nademnou. Jsou tu všichni, mamka, taťka, ségra i staronový přírůstek Rajmo. Naše síla je sjednocena a jedeme dobýt svět! číst dál

Dnes je 24. prosince 2011, venku je kolem 15 stupňů a slunce mi do pokoje svítí takovým způsobem, že nevidím na obrazovku. (To mě donutilo z ní utřít prach, a to prosím není ani jarní úklid). Jo, snažím se všemožně přesvědčit, že dnes jsou Vánoce a moc se mi to nedaří, ačkoliv se celý uplynulý týden ve znamení Vánoc táhnul. číst dál

Abych řekla pravdu, tak se žádná válka nekoná. Každý den chodíme do školy a pak zase z ní. Každý den chodíme spát a pak zase vstáváme. To nevšední co nám přišlo zajímavé zevšednělo a zůstal jen stereotyp. Inu, každé místo je po pár prvních šocích úplně stejné. číst dál

Dnes je ten velký den, kdy k nám byl doveden elektrický proud.. to sice ne, ale dnes jsme se přestěhovaly. Když jsme včera balily své saky paky, nestačily jsme se divit kolik věcí máme (3x více, než když jsme přijely) a jakým způsobem je budeme z Agia stěhovat. Ačkoliv máme vlakové jízdenky a vlak stojí téměř u kolejí, náš plán nám překazila - jak jinak - generální stávka. Po troše dumání o velikosti vozu a ochotě majitele jsem se rozhodla objednat Henryho - bujného to oře s nejmenším kufrem světa. číst dál

Balíme! Sbohem Agio Vasilio, míříme na koleje!!! číst dál

Dnes je první adventní neděle a ačkoliv je skoro prosinec a i vitríny místních obchodů se začínají zaplňovat vánočními kýči, já prostě měla neděli, jako každou jinou. Jak je v Bibli vepsáno, bůh stvořil zemi za šest dní a sedmý den odpočíval, proto jsem se i já rozhodla nebýt projednou božštější, než nejbožštější výmysl světa a dát si taky voraz. Když jsem se ráno, s nudlí u nosu, probudila do slunečného rána, odbyla jsem si své stereotypní ranní rituály a vydala se za dobrodružstvím. Sehnala jsem si auto, sehnala jsem si řidiče, a jela jsem pokořit oblíbenou metu Erasmáckých studentů. Jela jsem dobýt Nafpaktos. číst dál

Slovo dalo slovo, slib dal slib a najednou už tu byl pevný čas odjezdu mého autobusu. A kam jsem jela? Zachránit mé malé skromné já před totální ztrátou soudnosti mého humoru, jela jsem za Lídou.  číst dál

Včera, sic se ještě nejednalo o dnešní magické datum, byl u nás v Patře úplněk. Plán byl jasný, zúčastnit se pravidlené lekce řeckého jazyka, po něm vzít nohy na ramena a vyšplhat k opuštěnému rozestavěnému baráku na kopci nad univerzitou, kde budeme provádět observaci pravidelné měsíční periody. Na to, kolik lidí se plánovalo připojit, se nás sešlo jen pár, ale i přesto jsme měli krásný večer. číst dál

Je neděle a nic se neděje. Velmi chabý pokud o vtip, ale přece jen nějaký byl.. dnes jsem vstala.. to by sice pro začátek možná stačilo, ale to by se tato činnost nemohla stát jedinou dnešní činnností. Odpověď na otázku, "co jsi dnes celý den dělala" je značně vyčerpávající: vstala jsem. Ať mi nikdo netvrdí, že válet se celý den v posteli je sranda. Ležím, záda mě bolí, v zadku mám mravence a na lýtkách oleženiny. Levá ruka ztratila cit a pravá mi pomalu umrzá. Celá hlava mě svědí, jak mě škrábou moje vlastní vlasy a v žaludku mám kámen už od snídaně. Ležení holt není žádná sranda. číst dál

Aby bylo všem jasno, tak delší proluka mezi mými články byla způsobena jen tím, že jsem absolvovala Greektrip po starých antických památkách, přírodních zajímavostech a prachobyčejných městech. Půjčené auto dotstalo jméno Gracy, naložilo Kapču, čtyři čiperné holky a pevně v rukou velitele vozu se vydalo na výlet. Plán byl jasný: 1) nechat si věštit z pařátků v Delfách, 2) pokochat se mystikou klášterů v oblasti Meteora, 3)  slyšet padat minci v Epidavrově divadle a 4) žasnout nad zašlou slávou starověkých Mykén. Tyto hlavní body doplnilo nesčetné množství náhodných zastávek, které více, či méně předčily očekávání hlavních turistických atrakcí. A jaké to vlastně bylo? Jen čtěte dál! číst dál

Dnes ráno, ještě předtím, než začnu psát všechny svoje školní články a plnit povinnosti vysokoškolského studenta, se musím s virtuálním prostorem podělit o další zvláštnosti, které nám tato země přichystala. Dnes je středa. Kromě toho, že je buisness time, je také stávka. Ano, nečekaně je stávka. Ještě jednou: dnes je středa a je stávka. Je nejvíce generální stávka, za historii řeckého stávkování. Stávkují dopravci, stávkují učitelé, stávkují obchody a stávkují i kavárny. Je to ten druh stávky, na kterou se celé Řecko chystá několik týdnů dopředu. Také je to ten druh stávky, o které ví celý svět, a každé seriózní zahraniční noviny jí věnují minimálně jeden odstaveček. Je to stávka dvoudenní, to znamená, že trvá celou středu a celý čtvrtek. Někteří s ní začali už v pondělí, někteří s ní skončí až v neděli a někteří nepřestanou stávkovat nikdy. Takže, pro shrnutí: dnes je středa a je stávka, zítra bude čtvrtek a bude stávka. číst dál

Včera jsme se vzbudily a bylo asi deset hodin. Jediný pohled z okna stačil k tomu, abychom věděly, že nemůžeme zůstat sedět na zadku a užírat se výčitkami z útržkovitých vzpomínek předešlé noci, ale musíme je utopit ve větrném slunečném dni. Sbalily jsme hektolitry vody, nakoupily potraviny na piknik a vyrazily pokořit druhou stranu vody, na kterou už od příjezdu koukáme. Od dalších lidí jsme už předtím vyzjistily jak se to má s mostem, chodci a trajektem a proto už nic, krom výstražných cedulek, nebránilo přechodu dominanty Korinského zálivu - mostu Rio-Antirio.  číst dál

Tak dnes je ten den, kdy mají sice svátek všechny Terezy, ale jen ta naše ho má nejvíce zasloužený. A proto jsem se rozhodla obdarovat ji něčím co potěší její oko, sluch a pomůže jí zútulnit nový domeček. Kdyby tu byla, teda spíše: "Ségrajz, kdybys tu byla, tak bych ti dala tohle": číst dál

Dny plynou a nic se nemění. Čas zde stále nehraje žádnou roli, systém se neorganizoval, autobusy a jízdní řády se ne a ne potkat a dovozci kafe nemají nouzi o zakázky. Co se týče mě, tak moje schopnost adaptovat se jakýmkoliv podmínkám bez potřeby to komentovat, byla hluboce zasažena. Tento týden (a konec minulého) jsme se stali takřka obětí školní administrativy, a školní administrativa jen o vlasek unikla mučivé smrti. číst dál

Tento tip na krásný výlet jsem si vezla už z česka. Ještě doma jsem zhlédla všechny díly Objektivu, ve kterých se vyskytovalo Řecko a vybrala si ty nejblíže Patrasu. Dnešnímu výletu dodávala na atraktivitě zubačka, která jezdí strmým horským údolím z Kalavryty do Diakofto a klášter Mega Spileon přilepený na mohutné skalní stěně. Výlet měl jen jeden háček: konal se v sobotu. číst dál

V sedm ráno můj telefon kvičel What else is there od Röyksopp a snažil se mne vyhnat z postele. A proč? No přece protože byl čas jít do školy. číst dál

Nespavost je fenomenální záležitost. Vždy jsem měla pocit, že lidé co trpí nespavostí jsou hrozní chudáci a to z jednoho závažného důvodu - nevyspí se. Po dnešní noci (vlastně po této stále ještě trvající noci) jsem jiného názoru. Nespavost přináší možnosti, netušené možnosti člověku, který ji prožívá. Nespavost je dar, je to možnost poznat sám sebe, je to vězení tmy, které umožňuje hloubat, přemýšlet a uskutečňovat své sny. číst dál

Kosta číst dál

V páteční večer jsem na obchůzce okolím objevila přístupové cesty do nitra na pohled zcela nepřístupných vrcholků. Po hodinovém bezprizorním toulání mixem travin a nepotřebného odpadu, byl sice můj foťák těžší o 100MB a nové sandálky o pár odřenin, ale mému pobytu se zde otevřel Nový Prostor. Ze čtyř stěn malého apartmánu vedla najednou červí díra do soustavy zvané Příroda. číst dál

Abych trochu rozšířila předchozí článek (ačkoli byl naprosto dostačující) je potřeba doplnit pár důležitých fakt. Řek je člověk (o tom není pochyb), který je velmi, velmi, velmi nespoutaný. číst dál

Řecko je Rumunsko s mořem. číst dál

"Ty jedeš do řecka? Jé ty se máš!" číst dál

Je sedm ráno, a zatímco si žvejkáním snídaně krátím čas před otevřením bankovní instituce, přemýšlím co teď bude. Jen pár hodin a můj skromný studentský život bude ocelovým ptákem pochybné konstrukční kvality přenesen o dvě hodiny a časové pásmo jinam. Podle reakcí okolí, které poslední dva týdny zažívám, bude můj život vypadat asi jako život občana v programu na ochranu svědků spojený s výletem do Delta kvadrantu. číst dál

Celé moje prázdiny se vlečou ve stylu předchozího článku, jen jsem si mezi zábavou a zábavou hodila taky trochu té práce (ale ne zas tak moc, aby se neřeklo). Z práce šup na Terčinu svatbu, která se stala párty roku (foto na mém rajčeti), ze svatby dup a hop a dup a skok do Brna, odkud jsem po pár probdělých nocích přejela na On the Road. Jacka Kerouacka jsem tam sice nepotkala, ale za to jsem měla královské vozítko,osobního řidiče (ne toho na fotce) a další nezachytitelné zážitky do sbírky nezachytitelných zážitků. Nejenže jsme skotačili na skvělou hudbu známých i regionálních kapel, brázdili pardubice na kole, ale došlo i na noční koupání v místní pískovně.  číst dál

1. června ve 12.00 začaly zatím mé nejdelší prázdniny. Jen co jsem odhodila pero a poznámky na stůl, převlíkla si příliš slušivé hadry za vytahané kalhoty a snědla rozvařenou kaši, vydala jsem se to náležitě oslavit do přilehlých parků a čajoven. Ještě ten večer se mi v hlavě nořily plány o tom, co všechno musím do konce září zažít a poznat, kam určitě pojedu, s jakými lidmi se potkám, a co všechno okusím. Od čtyř volných měsícu jsem si slibovala "drogy, sex a rock'n'roll" (just joke, mom).  číst dál

Jako tažní ptáci jsme včera prolétli Brnem a zanechali za sebou stopy. Stopy, kterých chce dosáhnout každý. Stopy, které nám budou připomínat, že jsme něčeho dosáhli i my. Stopy, které nám budou připomínat, jak blažené je být čas od času out of reality. číst dál

Už dva týdny trochu smutně poslouchám, jak se lidé kolem mě domlouvají na návštěvy hokejových zápasů v místních putykách. Už dva týdny po večerech poslouchám, jak celé brno v jeden moment křičí, výská, tleská a zpívá. Už dva týdny si říkám, že být součástí davového šílenství musí být super. Rozhodnutí navštívit taky jeden takový zápas padlo a já začala shánět lidi, kteří by mě podpořili. číst dál

Dneska jsem opět vstala příliš brzo na to, abych byla vzhůru, a jela jsem zachraňovat svět. číst dál

Namotivovaná první schůzkou ohledně zahraničních pobytů Erasmus, jsem dnes založila své první oficiální blogové stránky, kde si výplody mé fantazie bude moci číst každý, koho to zajímá. Trošku mě tato skutečnost děsí, neboť se mi ve znalostech gramatiky udělaly, za ta léta mimo gympl, četné mezry, doufám však, že tuto skutečnost nebudete vnímat, potažmo vnímat negativně. Bavte se, diskutujte, ODPORUJTE (to mám ráda), chvalte, cokoliv jen chcete. Můj blog slouží vám. číst dál