Nic se neděje

Je neděle a nic se neděje. Velmi chabý pokud o vtip, ale přece jen nějaký byl.. dnes jsem vstala.. to by sice pro začátek možná stačilo, ale to by se tato činnost nemohla stát jedinou dnešní činnností. Odpověď na otázku, "co jsi dnes celý den dělala" je značně vyčerpávající: vstala jsem. Ať mi nikdo netvrdí, že válet se celý den v posteli je sranda. Ležím, záda mě bolí, v zadku mám mravence a na lýtkách oleženiny. Levá ruka ztratila cit a pravá mi pomalu umrzá. Celá hlava mě svědí, jak mě škrábou moje vlastní vlasy a v žaludku mám kámen už od snídaně. Ležení holt není žádná sranda.

Na zítra máme vypracovat hromadu článků, které jsme si samozřejmě nechaly na poslední chvíli a protože jsem se už včera nedokopala k žádné samomrskačské činnosti, musím to dohánět dnes. Po pěti hodinách spánku, dvou hrnkách silného čaje a třech kávách už se mi trochu probudil i mozek a tlačí ze sebe větné konstrukce, jež bohužel ani google neumí přeložit. Strávila jsem šest hodin hledáním odborného článku na téma interkulturní a multikulturní politika a stejně jsem ho nenašla, tak jsem si prostě něco vymyslela. Teď přemýšlím o českém jazyku v rámci přistěhovaleckých komunit a místo jasné představy o obsahu článku přemýšlím nad čokoládovým dortem se šlehačkou a babiččinýma vánočníma perníčkama. Trochu se nám z toho našeho bytu stalo malé vězení. Vězení co smrdí po česneku a nevyneseném odpadkovém koši. Jó, někdy holt není svět růžovej. 

Toť asi vše k mému výkřiku do noci.. ještě připojuji hit dne: http://www.youtube.com/watch?v=qrdpliMfoAM&feature=related kdyby jste ji našli, tak ji nasměrujte za mnou, celkem ji postrádám..