Bylo nebylo, jednoho dne se Klárka vzbudila a uvědomila si, že i kdyby chtěla, studentem už oficiálně nikdy nebude. Bylo 6 ráno a budík na zemi zuřivě zvonil. Pipipipi.. No co nadělám, ráno je tu. Jen co se zvednu z postele slyším úlevné oddychnutí a vidím jak se Harisovo tělo pomalu roztahuje přes celou šířku postele, jako zvláštní druh beztvaré améby, a pokračuje v nerušeném snění. Svět je tak nefér.
číst dál