Období: rok 2015

Když jsem se týden před štědrým dnem prodírala davem v centru Atén a hledala vhodný obchod s oblečením po ženy 70+, proběhla mi hlavou myšlenka typu „za to ty vánoce nestojí“. číst dál

Je tomu už zase dlouhá doba od mého posledního příspěvku. číst dál

Je tu uz tolik historek o reckych kutilech, ze uz ani nemuzou bejt vtipny, ale to co prave sleduji zive na kamerach naseho hostelu jsem jeste nevidela.  číst dál

Spatřit sebe v plavkách na fotkách z dovolené byl tak devastující zážitek, že den po příjezdu už jsme zvažovali možnosti, kterým sportem se dát trošku do kupy. číst dál

Tak nám (ta) teta přijela. Tentokrát jsme nezvolili strategii ústupu, protože při představě toho malého, špinavého a nehostinného pokoje pod schody, se nám zvedl žaludek. Tentokrát Haris rozhodl, že zůstaneme kde jsme a budeme u nás v bytě bydlet i s tetou a jejími dětmi. číst dál

Všichni jste mi říkali, napiš něco, nemáme co číst, piš, piš. No jo, já tak nějak žila v domněce, že aby mohl člověk něco napsat, měl by mít příběh. Hlavu, patu, zápletku a nějaké zajímavé a nečekané vyústění. Pak mi ale došlo, že takových příběhů je pozřídka, a že když budu čekat na další velké vyprávění, prošvihnu tu spoustu malých, které se kolem mě dějí. Tak tady je máte. Máte tu malá vyprávění a postihy, která možná nebudou mít hlavu ani patu, zápletku zcela určitě také ne, ale alespoň budou. číst dál

Ingredience: číst dál

Tak jo, myslím si, že je na čase vyplodit nějakou reakci na to, co se zde opravdu děje. číst dál

Do Říma jsme dorazili totálně utahaní. Cesta letadlem sice trvá jen hodinu a patnáct minut, ale cesta na letadlo zabere zhruba čtyřikrát tolik. Do toho si na každé rameno pověs osmi kilovou tašku a stoupni si do řady se stopadesáti lidmi před tebou (netřeba zmiňovat, že jsme si nevědomky koupili přednostní nástup do letadla a kdybychom to bývali byli věděli, nemuseli bychom v té řadě stát) číst dál

Znáte jak se místo jděte do pr... říká jděte do Říma? Nikdy jsem moc nechápala proč, ale po naší návštěvě už chápu, že pr... a Řím jsou dvě naprosto srovnatelné destinace. Ale než se dostanu k tomu proč a jak, začnu pořádně od začátku. číst dál

Tak je to tu. Den D. Den, kdy se teta rozhodla poctít svůj rodný dům návštevou. Ona, její děti a manžel. Dnes nastalo deset děsivých dnů pro jednu českou antisociální osobu. číst dál

Překvapivě se nám tady v tom 20 let nepoužívaném bytě zase něco rozbilo. Nejdřív to bylo uhnilé okno v koupelně, poté troje balkónové dveře, pak pračka, a předevčírem nádobka na vodu na záchodě. Prorezivěla, protože ji nějakej génius udělal z plechu. číst dál

Včera jsme míjeli obrovský banner s nápisem: číst dál

Čím déle času tady trávím, tím více mi připadá, že pravá antická řecká tragédie je čistě výmysl vážených historiků naší civilizace. Ať totiž řek dělá co dělá, vždycky z toho nakonec vyjde komedie. I když se jedná třeba o pohřeb. číst dál

Včera byl jeden z nejhrůznějších dnů v životě každého ….. (dosaď po dočtení článku“ pacifisty, vegetariána, dietologa). Oficiálně uznaný Národní den grilování. číst dál

To se vám tak jednou stane, že v momentě, kdy si vkládáte do úst chlebíček s rajčatovo-česnekovo-bazalkovo-olejovým mixem, na vás zpoza rohu někdo vybafne, a celá ta rajčatovo-bazalkovo-česnekovo olejová majda vám skončí na vaší oblíbené tmavě šedé velurové usňové botě. číst dál

Nestálo to ani moc přesvědčování přemluvit mého drahého Jižana k návštěvě ski centra. Toho ski centra, kde už jsme spolu jednou byli. Právě toho, kde naposledy se vztekem rozhazoval lyže do dáli se slovy, že na tyto nástroje zkázy už nikdy více nestoupne. Kalavryta, jak jinak. číst dál

Mám tvůrčí krizi. Připadá mi, že nedokážu napsat jediný smysluplný řádek. Každý pokus o psaní končí stejně: přepisem. Přepisem tak důkladným, že z celé věty zbyde jedno velké dlouhé prázdno za kurzorem. Nevím co s tím. číst dál