Období: duben 2012

V podstatě, od té doby, co tyto koleje vznikly, nebyl den, kdy by nebyl problém s internetovým připojením. Nejdříve to postihlo první patro, posléze přízemí, a když už jsme se radovali, že jediný sklep nemá problémy, rozšířila se epidemie internetového moru i k nám, do krtčí nory. V podstatě od září si někdo neustále stěžuje na příslušné administrativní pracovnice, každé placení nájmu se neobejde bez otázky, zda-li nám nemohou poskytnout slevu, a recepční, kterým internet samozřejmě jede, aby mohli hrát poker, se stali záchrannou oázou a internetovým kioskem nejvyšší nouze. Každá stížnost byla zodpovězena s tím, že koncem týdne se na to někdo přijde mrknout. A tak jsme koncem každého týdne čekali na zázrak, který ale nepřicházel. Jako každý jiný obyvatel místních pokojů, jsem se snažila i já dopátrat toho, co by mohlo být příčinou, a úspěšně. Vyřešila jsem největší záhadu století, kterou na Kastellokampu kdy měli a přišla jsem na to, že ne za všemi dveřmi v přízemí se skrývají prázdná místa.  číst dál

Je 0:51 25.4.2012 a já finišuji svůj hrnek zázvorového čaje. Během posledních 50 minut jsem uklidila a umyla kuchyň, vydrhla umyvadlo v koupelně a otřela splachovací nádobku záchodu. Poskládala jsem si oblečení, vymetla zbytky Arizonek z postele, zakopala svoji hromadu bot do kouta za postelí a začala jsem pracovat na své závěrečné práci do psychologie. Na to, že jsem minulou noc spala nějakých pět hodin a přes den jsem kromě běhání zvládla i třikrát cestu do školy a zpět, jsem nějak moc výkonná. Co se to se mnou sakra jenom děje..!! číst dál

Dostala jsem pozvání užít si velikonoce tak, jak se na Řecko patří – v širokém rodinném kruhu. V kruhu, který zahrnuje nejen lidi, ale také psa, dvě jehňata, opékané vnitřnosti a polovinu osazenstva domu pro seniory. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to nabídka, která se neodmítá, musela jsem nechat rozhodnout minci o tom, zda-li pojedu, či ne. číst dál

„Ufff, konečně doma“ povzdechla si a nabrala si druhou lžíci jogurtu. Bylo brzo ráno a její žaludek křičel hlady. „Kéž bych to nemusela psát“ pomyslela si, když zírala na prázdnou stránku před sebou. „Jak začít? A hlavně kde?“ Bylo osm ráno, její pokoj naplňovalo sluneční světlo a z otevřeného okna se linul kočičí řev. číst dál