Tak je kolem jedné a já žvýkám svou vánočku k snídani. Na sobě mám tři vrstvy a jedny opravdu tlusté vlněné ponožky a potýkám se s nezvykle ostrým světlem za okny. Jsem v Aténách a mrznu. Ačkoliv je všeobecně Řecko spojováno se sluncem a teplem, má zkušenost je doposud právě opačná. Až na dva opravdu letní měsíce, kdy se člověk nepřestane ani na vteřinu potit, není šance na to, že by se zahřál. A už vůbec ne v bytech. Ale o tom někdy jindy.
číst dál