Přišel Únor, teda už před notnou dávkou dnů, a přinesl do Patrasu vlnu karnevalové zábavy. Ačkoliv by se nám mohlo zdát, že potenciál vydělat peníze a ubavit se k smrti, který karneval skrývá, se nedá propást, mohu směle říci, že se propást klidně dá. Nevím jestli je to jen řecká doména, nebo by toho byly schopny i jiné pozemské rasy, ale zde je zvykem těžit z toho, z čeho se těžit nedá a nevšímat si toho, co by za povšimnutí rozhodně stálo. Během února se, kromě svátku svatého Xaralampose, vystřídalo mnoho dalších a rozhodně méně významných dní, kdy byly zavřené minimálně školy, když už ne celá města. Měli jsme pár nepovšimnutých a bezvýznamných stávek, nějaké svaté, dny studentů, den souvlaki také den kdy se pouští draci. Až na pár vyjímek jsme kromě barů zavřeli všechno a oddávali se slastnému popíjení zakaleného a předraženého ouza. Prokrastinace zkrátka zafungovala i na krizi a řecko, potažmo Patras, znovu ožili.
číst dál