Včera, sic se ještě nejednalo o dnešní magické datum, byl u nás v Patře úplněk. Plán byl jasný, zúčastnit se pravidlené lekce řeckého jazyka, po něm vzít nohy na ramena a vyšplhat k opuštěnému rozestavěnému baráku na kopci nad univerzitou, kde budeme provádět observaci pravidelné měsíční periody. Na to, kolik lidí se plánovalo připojit, se nás sešlo jen pár, ale i přesto jsme měli krásný večer.
S cinkajícími plechovkami (pokud je to vůbec možné) a taškami obtěžkanými zásobami pití na celý večer, jsme vyrazili už kolem páté na kopec nad Pátru. Po pár krizových momentech, kdy slabší a bojácné kusy (mezi nimi i já, pozor na to!) chtěly vzdát, jsme skrze bahno a spáleniště dorazili až k cíli naší cesty. Tuto budovu jsme objevili díky Peťovi už na jednom z našich výletů (pečlivě zdokumentováno ve fotkách) a ustanovili jsme ji, jako nejlepší měsíční Beobachtungstelle.
Přestože bylo teprve půl sedmé, dávno byla tma jako v pytli a my byli rádi, že nám aspoň ten měsíc osvětloval cestu do poschodí vedoucí skrze změť střepů a hřebíků. Výhled svrchu byl více než dojemný (viz fotky) a celá akce, smaozřejmě nejen tím, dostala velmi zvláštní atmosféru. Po jednom pivu, tisící fotkách a troše té srandy jsme se sbalili a sešli do menzy na večeři, kde pro mne zapečenými těstovinami skončila jedna velmi příjemná část večera, aby mohla začít jiná, už ne tak příjemná.
Nechci zde rozpitvávat příběh jiného kalibru, jen jej chci použít jako omluvu, spíš výmluvu, proč tento "článek" postrádá jakoukoliv informační kvalitu. Po čtyřech hodinách spánku, jsem musela utíkat na hodinu školní psychologie, kde jsem slova lovila z hlubin kašovitě rozbředlého mozku, kterému boužel ani trojité kafe nepomohlo ke koncentraci. Teď sedím u počítače a přemýšlím nad významy českých slov, která zde kladu, a připadá mi, že je nějakým záhadným způsobem pozbyly. Snad je zase najdu, až budu psát report z výletu do Atén, kam se zítra chystám vyzvednout Lídu.
Nuže Adios Amigos (ať už to zanemná co to znamená) a držte mi palce (buď ať se trochu proberu, nebo prostě jen tak).
jupí 
2025 ©