Překvapivě se nám tady v tom 20 let nepoužívaném bytě zase něco rozbilo. Nejdřív to bylo uhnilé okno v koupelně, poté troje balkónové dveře, pak pračka, a předevčírem nádobka na vodu na záchodě. Prorezivěla, protože ji nějakej génius udělal z plechu.
Vyhodnotili jsme situaci jako opravitelnou, zakoupili novou nádobu a v dobré víře jsme pozvali Jiannise na pomoc. Jednak proto, aby se doma nenudil, jednak proto, že s tím měl údajně mít zkušenost.
Začalo se s výměnou kolem šesté a to tím, že se jali kluci hledat pracovní nástroje. Jeden našli u nás, další dva o patro výš, další a babičky v přízemí a nějaký vyštrachali i ve sklepě a na střeše. Aby si lépe procvičili fyzičku, přinášeli jeden po jednom k nám do bytu, vystoupali žebřík do prostoru nad koupelnu, kde je umístěna nádržka, vyzkoušeli, zda nástroj funguje, zjistili, že ne a poté se opět vydali hledat další ještě lépe nepoužitelný nástroj.
Po hodině a půl od začátku práce byli pořád na stejném mrtvém bodě. Do toho si přišla Dina nechat naskenovat Kostovu občanku, kterou nám nechala a odešla, aby si ji Kosta po půl hodině přišel vyzvednout a zjistil, že se u nás pracuje bez toho, aby ho někdo k práci pozval. Udělil klukům „cenné“ rady, halasně jim oznámil, ať mu pak nevolaj, až to budou chtít opravit a zdekoval se z bytu pryč. Řekla bych, že byl lehce uražen, ale co já poznám, že jo. Jen co se za ním zabouchly dveře, dorazili nějaké dvě ženy, mluvit s Jiannisem, kterej byl zalezlej v prostoru nad koupelnou a rozbrušovačkou tak cosik kutil. Z žen se vyvrbila Jiannisova sestra a teta, které byly na návštěvě Jiannisovy matky, která teď bydlí u Harisovejch rodičů. Nestačila jsem se divit, jak je možné, že tam, kde se něco děje, se nezávisle na sobě objeví postupně všichni členové rodiny.. No neva, byt je velkej, klidně pojme ještě tak 10 bezdomovců a pár toulavejch koček.
Do toho všeho tady pobíhá až po uši zaprášenej Haris a mrmlá si pod vousy, že si jde zejtra koupit svoje vlastní pracovní nástroje a nikomu je nepůjčí.
Nakonec se rozhodli, že už to dneska nespraví, a že to nechají na zítra. Tak jo, ještě, že máme kýbl. Jen aby to vůbec spravili. Tu trubku na vodu odřezali úplně.
No, nechme se překvapit..
Jasně, rozložte si kde chcete, klidně i k nám do postele..
Tam nahoře, dveře do komory, děsivé místo..
S ještě děsivějším obsahem.. To tmavé sedící na hrotku je stará nádobka na vodu.. jak z ruskejch kasáren.
Důmyslné splachovadlo. Už při prvním pohledu mě napadlo, že tohle zavání potížema. A ono, že jo.
2024 ©