Právě probíhá stávková sezóna. Né, že by tedy stávky neprobíhaly i jindy, ale teď je jejich frekvence častější než obvykle. Stávky učitelů a právníků ani nikoho, kromě školou povinných dětí, příliš nezajímají, ale stávka prostředků hromadné dopravy, to už je jiný kalibr.
Dneska stávkovalo vše – autobusy, metro, lodě, letadla, tramvaje, nadzemka, vlaky a dokonce taxíky. Nikdy mi nepřišlo na mysl považovat taxík za prostředek hromadné dopravy, ale když se to tak vezme..
Stávka hromadné dopravy (a taxíků) ovšem v povědomí aténských obyvatelů neznamená jen stávku dopravy, znamená to, že se zastaví úplně všechno. Restaurace, divadla, obchody, úřady, veřejné služby, stávka dopravy je tady vlastně něco jako národní svátek vyvolaný řetězovou reakcí závistivých dělníků. Nejlépe to vyjádří příhoda z dnešního rána, kterou mi šéf vyprávěl:
„Jedu na stavbu (opravuje starej barák) a tam nikdo. Volám Nikosovi a ptám se ho, kde jako jste? A Nikos říká: 'kde bychom byli, je stávka, ne?' Tak jsem se nas*al a říkám jaká stávka? Vždyť jsi živnostník! A on mi říká: 'No já jsem ráno dojel vyzvednout chlapy a oni mi říkali, že je stávka, že prej dneska nikdo nedělá. Tak jsme si řekli že půjdem domů.' To je stávka dopravy ty vole, to se na vás nevztahuje!“
No já tu jejich logiku chápu. Možná, že se na chvíli přidám k zemědělcům, kteří už tři týdny blokují dálnici (jojo, tu jedinou dálnici co v řecku mají). Ti aspoň každej večer grilujou.
Nebo k námořníkům, ti seskupujou lodě do skupinek po třech, přivazují je k sobě a pak napříč posádkami sdílejí barely vína.
Asi to stávkování nebude až tak od věci, i kdyby to k ničemu nevedlo, alepoň se jeden pobaví!
2024 ©