Dáme si lekci na téma soukromí. Co to znamená soukromí. Dle slovníkové definice je soukromí jedince opakem oblasti veřejného prostoru. Veřejnost a veřejné znamená to, co je všem společné, co podnikají a prosazují všichni společně, takže to probíhá viditelně všem na očích, a tudíž patří k záležitostem celku. Soukromí a soukromé se naopak váže na každého jedince zvlášť, je to primárně důležité a zajímavé pro něj samotného, je to něco intimního a důvěrného, co si přeje zachovat v anonymitě a bez zásahů ze strany společnosti. (Smyčková Lenka, 2010) Ano, soukromí je prostě soukromí. Prostor, kam nikdo nepoleze, kde nikdo nebude zbytečně remcat, napomínat vás, čmuchat a hlídat, jestli děláte věci tak, jak mají být dělány dle jeho/jejího názoru. Soukromí je taková prodloužená osobní zóna, která se zvětšuje a zmenšuje podle toho, v jaké situaci se zrovna člověk nalézá. A že někdy dosahuje značných délek si už vyzkoušel ledaskdo.
Proč ale píšu o pojmu soukromí? Všem kdo mě znáte je to úplně jasné a asi to bude mít co dočinění s pojmem soukromí tak, jak je chápáno v Řecku. Pro mě, jako příslušníka českého národa, který byl vychován českým způsobem, se zdá být soukromí v Řecku jako naprosto neexistující komodita. V jejich pojetí je materiální soukromí chápáno jako veřejný statek. A co si budeme namlouvat, i to soukromí nemateriální. Začíná to jedním nevinný telefonátem s tetou tety sestry babiččiny vnučky (??????????třeba) a končí to v kanceláři strejdy Dimitrise. Začíná to jedním dnem v práci bez oběda a končí to babiččiným balíčkem s obědem a svačinkou. Začíná to u nápadu na renovaci staré židle a končí to nákupem rotační brusky. Do prd..e! Nechte mě taky někdy dělat si věci, tak jak chci já!
A tak se stává, že si odejdu do práce a když se vrátím, mám přestěhované oblečení, popř. vyžehlené, poskládané. Spodní prádlo suším zásadně ve skříni, aby nebylo ani na milisekundu zahlédnuto, odpovídám na komentáře typu „ležíš“,když ležím, nebo „film?“, když sleduju film a rodiče už po stopadesáté prochází naším pokojem na balkón. Snídaně v klidu prázdného bytu aplikuji až po odchodu rodičů, což mi někdy dost ztěžuje plný močový měchýř nebo ukrutný hlad. A vůbec mě tak nějak se.e, když Haris vstane a jde si do kuchyně povídat s maminkou, sestrou, dědou babičkou nebo kýmkoliv, kdo je zrovna doma, místo toho, aby byl třeba se mnou a užíval si ty čtyři společné hodiny, než zas půjdu do práce. Jo, lidi, jsem jak lev, co ho zavřeli do klece a on chce ven. Ale vaří mi dobře ;)
2024 ©