Některé situace mi, i po dvou letech zde, přijdou k neuvěření. Třeba tato teď.
Ortodoxní velikonoce letos padly na neděli prvního května, na den práce. Jeden by si řekl, jaká to ale škoda, že místo dvou dní volna bude jen jeden společný, to by však nebyl řek, aby na svůj kalendář nevyzrál.
Nějak se tady totiž lidi spontánně rozhodli, že o svůj den volna přijít nechtějí a posunuli si první máj na třetího. Získali tak celkem pět volných dní vkuse:
-
Pátek - kdo by pracoval, když už je to tak blízko velikonocím. Taky je to takovej ten den jak se chodí s krmítkem.
-
Sobota – otevřeno mají snad jen obchody s masem a hračkářství, ale zapomeňte na poštu, úřad, instalatéry a jiné potřebné lidi. I když není oficiální svátek, vzrůstající vzrušení nad nedělníma jehněčíma a kozíma orgiema už se vkrádá do každodenního života.
-
Neděle – velikonoce a první máj v jednom, no kdo by pracoval prosím vás. Akropolis i jiné kameny maj taky zavřeno, ať si na chvíli odpočinou od turistů.
-
Pondělí – velikonoční pondělí, co k tomu dodat. Lidi stále ještě tráví po neděli.
-
Úterý – neoficiální první máj. Vše zavřeno, i ta Akropole.
No ještě se uvidí, co nabídne středa, den po falešném prvním máji, a čtvrtek, den po dni falešného prvního máje.
Nejlepší na tom je, že lidi co pracují v úterý stejně dostanou příplatek za práci ve svátek, i když žádný svátek není. Tedy ti lidi, co mají štěstí a svátky jsou jim propláceny. Ne jako jiní lidi, kteří štěstí nemají a dostanou prd. Jako já. Ale je mi to jedno, já stejně jehněčí a kozí nerada.
Taky si udělejte svátek. Práce na vás počká.