Ono se to zdá, že jsem dlouho nic nenapsala, ale ono to není tak jednoduché. Ve skutečnosti je proces psani clanku stejne slozity jako proces vedeckeho vyzkumu. Nejdříve se shromažďují data a pak až přijde závěrečná zpráva.
Inu, moje výzkumná otázka byla: Kulturní a sociální habity mladší dospělé generace střední vrstvy a jejich holistní efekt na soudržnost mikrospolečenství.
Jinymi slovy: jak to vypada, kdyz se rekove bavi.
Proslulá řecká chuť společenského života se mi čím dál tím víc jeví jako mýtus vytvořený turistou, který zrovna uchvácen procházel kolem nacpané taverny hemžící se halasnými nadávkami hostů na rychlost obsluhy. Ano, procházejíce kolem plných hospůdek a ouzerií a koukat na všechny ty smějící se a povídající si lidi sesazené kolem malých romantických stolečků, ve vás vzbudí jistou závist. Je to jiná realita, než vámi dobře známa hospoda Pod Komínem, kde jsou stoly tak veliké, že těžko slyšíte, co se povídá na druhém konci. Ale pravda je taková, že závist trvá jen do té doby, než se ocitnete mezi nimi.
Řecká hospůdka je něco jako vosí úl. Je to místo, které bzučí, místo které vibruje basovými tóny znělých mužských hlasů. A když říkám vibruje, tak myslím vibruje. Vibruje vaše židle, vibrují skleničky na stole, vibruje talíř se zbytkem klobásky. Ba co víc, ty znělé mužské basové linky neznají žádnou překážku, prochází židlí, stolem, betonovou podlahou i vaší hlavou. Zablokují jakékoliv jiné rozlišovací schopnosti bubínku, kladívka, třmínku, cochley a jiných ústrojí, a nedají jim pražádnou šanci zachytit jakýkoliv jiný zvuk přicházející vně i zevnitř tohoto mikrospolečenství. Večer tak obvykle končíva s hlavou v agonii a dočasnou hluchotou šátrajíce potmě pro balení ibalginu.
Ale nejsou to jen zvuky co činí z těchto posezení hotovou torturu. Vraťme se zpět k těm romantických stolečkům a lidem co se tlačí okolo nich. Jak pohodlné asi může být natěsnaných deset párů nohou v kruhu základny o průměru dvacet pět centimetrů? Jak příjemná je ta úzká ratanová prosezená stolička vražená do proporcí vašeho slovanského pozadí? A co říkáte tomu nápadu položit na malý stoleček hromadu věcí a bát se tak pokaždé, když saháte po skleničce, že svrhnete veškerý obsah do chřtánu dvacetipětiprůměrové základny s desti páry nohou?
Vrcholem mých pozorování ale nejsou jen tato překvapivá odhalení zmytizovaných romantických představ o řeckých hospůdkách. Vrcholem je odhalení principu fungování celého tohoto společenství.
Řeci se mezi sebou třídí dle pohlaví. Jde-li výhradně mužská společnost v noci za zábavou, žena je element velmi málo vítaný a také velmi málo vídaný. Stejně to platí i naopak (a to chápu víc, protože kdo by chtěl poslouchat holčičí pindy o šatech a šminkách). Zajímavá situace nastává, když se obě pohlaví rozhodnou vyrazit někam dohromady. Obvykle se schází naprosto vyrovnaný počet příslušníků ženského i chlapského pohlaví. Rovnováha musí být, to chápu. Ale věci se mají ještě hůř. Věci se mají tak, že jakmile všechny elementy dorazí na místa, přestože sdílejí jeden a ten samý stolek se základnou o průměru dvacet pět centimetrů, rozdělí se na mužskou a ženskou část a pokračují nerušeně v hranicích svých obvyklých témat.
Ve finále to tedy vypadá tak, že jakmile ke stolu přijde pár, muž odkládá partnerku do ženské poloviny stolu, která je ihned pohlcena planými řečmi Stepfordských paniček, a on sám si přisedá ke svým spolubojovníkům proti ženskému útlaku a probírá všechna ta zajímavá témata (až na fotbal a počítačové hry a seriál Hra o trůny), ke kterým má žena zapovězený přístup. Je to jako odkládat dítě do dětského koutku, protože si chci v klidu nakoupit.
Jo s nostalgií vzpomínám na všechny ty večery strávené Pod Komínem. Z této perspektivy bych klidně oželela ty maličké romantické stolečky s úzkými ratanovými židličkami, mít tak alespoň jistotu, že bude u stolu pořádná sranda.
Všem těm, kdo stále ještě Pod Komínem sedí.. Jste nejlepsi!
2024 ©