Tak jsem byla doma. Bylo to krátké, úderné, vyčerpávající a plnohodnotné. Stihla jsem dělat tolik věcí, že mi těch pouhých deset dní připadalo jako měsíc. Na některé lidi se nedostalo, na některé se dostalo málo, na jiné víc, ale co nadělám. Kdo si mě chce užít víc, může vždycky přijet za mnou. Pomeranče už dozrávají, kytky zase začínají probouzet po letním spánku, slunce pořád svítí ale už nepálí.
Bylo fajn vás všechny zase potkat a moc děkuju za zpříjemnění pobytu. Myslím, že jsem za posledního půl roku neslyšela tolik hlasů, neviděla tolik lidí a nevypila tolik piv. Taky jsem si připomněla jak moc super místo Česká republika je. Až překvapivě si ve vlaku nikdo nazapálil, autobus dojel na čas, po pěších zónách se neprojížděla auta a chodníky nesloužily k parkování dopravních úprostředků a popelnic všeho druhu.
Takže na jaře znova a tentokrát už si fakt ten pořadník vyrobím.
Jo a samozřejmě kdo chcete, tak přijeďte, sezóna pomerančů je to nejlepší období v roce!
2024 ©