Dnes je prosím 26 stupňů, vítr mírný, jihovýchodní, jasno, vlhkost 46 % a palmy se naklání jen malinko. Máme to tu takhle už týden. Ačkoliv stromy a kytky kvetou už nějaký ten pátek, teprve před týdnem je přestal sprchovat ledový déšť a bičovat vichr z hor. Řecko udělalo hop a skočilo rovnýma nohama do českého léta. První den krása, druhý den nádhera, třetí den fajn a čtvrtý den vopruz.
Slunko pálí do očí (zejména v momentě, kdy se člověk vyplazí z temného podzemí), rozpaluje ulice, smaží lidi v autech a tetelí vzduch. Řekové sice jen stěží svléknou zimní bundu, ale jejich mysl se už s prvními slunečními paprsky stává línou a neproduktivní. Vytahují sluneční brýle s takovou četností, že celé město vypadá jako gang sicilských mafiánů popíjejících capucino fredo. Na jednu stranu je velmi nešťastné, jak slunce ovládá místní obyvatele, na druhou stranu je jejich vlastní pohodlí a lenost žene ke zvláštní formě produktivity.
Celý podzim a zimu jsem si myslela, že pobřežní části města jsou se svou chabou architekturou a pokročilým poločasem rozpadu, dobré leda tak jako úkryty pro početné skupiny asijských uprchlíků. Teď už vím, jak hluboce jsem se mýlila. Rozpadlé palmové deštnky, houpačky visící jen za jednu stranu, bary prorostlé bambusem a trávou, nebo lehátka sloužící jako psí pelechy, všechno to se najednou vylouplo ze špíny a navstveného humusu a zazářilo leskem přicházejícího léta. Bar dostal nové barvy, houpačky, sic spravené řeckým odborníkem, už visí řádně a lehátka se, když už nic, odvezla do škarpy vedle silnice. Léto přichází, řek upadá, ale město vzkvétá.
Stejně jako tady mají veškerý spotřební materiál na jedno použití, stejně jako záruční doba na zakoupené zboží dělá jeden týden, stejně tak se zde bere i cestovní ruch. Sezóna je přece jednou za rok. Nedivím se, že s tímto romským způsobem uvažování (co nevidím, to neexistuje) to jejich ekonomika dotáhla na jednu z předních světových pozic v úpadku a bankrotu. Pokud je ale místo, kde lze ještě nálézt díru na trhu, pak je to právě Řecko. Stačí, aby to člověku trošku ekonomicky myslelo (tím myslím úroveň páté třídy základní školy) a pak už je hračka využít potenciál, který tato země nabízí. Počkám, až se vyhrabou z problémů dnešních dnů a zrealizuju všechny tři podnikatelské nápady co se zrodily v mé hlavy. Otázkou ale zůstává, do jaké míry je Řectví přenosnou chorobou a za jak dlouho se tím i já nakazím.
2024 ©