I s knihou se dá pokecat

Je 0:51 25.4.2012 a já finišuji svůj hrnek zázvorového čaje. Během posledních 50 minut jsem uklidila a umyla kuchyň, vydrhla umyvadlo v koupelně a otřela splachovací nádobku záchodu. Poskládala jsem si oblečení, vymetla zbytky Arizonek z postele, zakopala svoji hromadu bot do kouta za postelí a začala jsem pracovat na své závěrečné práci do psychologie. Na to, že jsem minulou noc spala nějakých pět hodin a přes den jsem kromě běhání zvládla i třikrát cestu do školy a zpět, jsem nějak moc výkonná. Co se to se mnou sakra jenom děje..!!

Vzhledem k našemu skvostnému internetovému připojení se z nás postupně stali nejrychlejší surfaři světa. Během pěti minut (když je zrovna velmi silný signál) jsme schopni probrouzdat všechny emaily, stáhnout dokumenty do školy, vynadat úřednicím, pokecat se spolubydlícími, nahrát fotky, přidat komentáře a najít si ve slovníku výrazy na dnešní den. Vlastně jsme si tak zvykli na to nemít internet, že jakékoliv přerušení spojení a tím následné zamrznutí všech stránek, spadnutí Skypu a přerušení stahování, bereme jako vítaný odpočinek. I zde však existuje výjimka. Výjimka v podobě školních záležitostí. Až když jsem dnes po dlouhé době zase usedla k práci, zjistila jsem, že ačkoliv má slovní zásoba obvykle pokrývá menší eseje o jedné až dvou stranách, má-li se úroveň zlepšovat vzhledem k požadovanému počtu stránek, je potřeba využít cizí pomoci a spolehnout se na slovní zásobu nejednoho slovníku. Ostatně od toho existují. Takže když jsem před chvílí usedla ke své oslňující práci o Self-esteem a emocionálních faktorech dětí se specifickými poruchami učení, narazila jsem na menší problémy s hledáním slov, která bývají obvykle považována za velmi základní, nezní-li rovnou stejně jako jejich český ekvivalent. Nicméně po desátém pokusu o obnovení připojení jsem se dobelhala do Klárčina pokoje s prosbou o … wait for it … Slovník. Ano. Papírový slovník!

Přes jisté potíže uvědomit si pořadí písmen v abecedě (ano, pátrala jsem jestli je CH po C nebo H, ups..) jsem se nakonec úspěšně zorientovala a zapojila tuto kouzelnou pomůcku do mého pracovního procesu. Už u prvního hledaného slova mi došlo, jaký zdroj zábavy se v této na pohled zcela banální knížce nachází, přesto, že spotřeba času na dokončení závěrečné eseje se s ní prodloužila z jednoho týdne na celý měsíc.

Vše začalo slovem „jev“. Nevím proč si moje hlava nemohla vzpomenou na „jev“ v angličtině, nicméně vnořila jsem se do stran „praktického slovníku s novými výrazy“ značky Leda a písmeno po písmenu poctivě listovala až k „jistý“ v pravém horním rohu. Odtamtud do levého sloupce a pod „jetelem“ se na mě smál anglický „phenomenon“. Pomyslela jsem, že to bych asi uhodla po pár vteřinách přemýšlení, a pokračovala v překladu až k dalšímu banálnímu, ale zcela zapomenutému slovíčku. Na to, že už tady nějaký ten pátek navštěvuji hodiny věnované převážně problematice vzdělávání, slovíčko „výchovný“ mi v tu chvíli připadlo, jako by přiletělo s Marsu. Nu, co se dalo dělat, slovník do ruky a už jsem se prodírala písmenem „v“. Chvíli jsem nevěřícně zírala na poslední slovíčko písmene „v“ a odříkávala si abecedu, abych zjistila, že po písmenu „u“ opravdu ještě nějaká další písmena existují, a že tudíž tento slovník zjevně obsahuje chybu. Když jsem se už, už chystala obeznámit s tím Klárču, sjel můj pohled k poslednímu slovu stránky.. „vulture“.. co to proboha je to vulture? Na dvě sekundy mě zachvátila panika, že se v cizině nacházím tak dlouho, že se mi mateřština vzdaluje, abych po podrobnějším pohledu zjistila, že se jedná o anglickou část slovníku. Ještě, že si Klárča tu českou část označila velikýma a fosforovýma samolepkama, někdo by se mohl splést a hledat slova tam, kde nemá..

Už v dobré části, listující znova pro písmenko „v“ se mi slovník sám rozevřel. „Zasněný“ hlásilo mi první slovo, na které mi padl zrak. Pomyslela jsem si, že se mi ten slovník asi vysmívá. Jakmile bylo „výchovný“ na svém místě, mé síly rapidně ubyly a o slovo se hlásil i zázvorový čaj, který jsem před hoďkou docucala. Řekla jsem si, že do třetice všeho dobrého a dopracovala se k „množství“, dalšímu to výrazu, který obvykle zcela automaticky používám. Listovala jsem K, L, M, k „mixéru“ v levém horním rohu, odpíchnout se od „Moravy“ v tom pravé a zapíchnout se přímo do … „močit“. Nejen, že mi v tu stejnou chvíli v hlavě probíhaly myšlenky na to, že se již poněkud akutně potřebuji zbavit všeho toho vypitého čaje, ale za okny se spustil rozprašovač podtrhující atmosféru vlezlým zvukem tekoucí vody.

Měla jsem toho dost. Nejen, že jsem za celý dnešek potkala spoustu podivných lidí, ale ještě k tomu se mnou začínají komunikovat věci.. ne komunikovat, ale dělat si ze mě zcela evidentní srandu. Můžu být vcelku ráda, že nevlastním slovník cizích sprosťáren; mít tak slovník, co by mi dělal návrhy, to už by bylo opravdu trochu moc!