I cesta může být cíl.. lalala..

Ze Zakynthosu už jsou všichni dávno doma a já poněkud zapomínám aktualizovat dění posledního měsíce. Ne že by nebylo co aktualizovat, jen místo sezení na pokoji raději lítám po venku. Dny se zdají kratší, kamarádi postupně mizí a všechno se stává hrozně intenzivnější. Včera se i mi podařilo uvědomit si, že už nemám týdny, že už nemám ani jeden týden, že mám jen dny. Tři dny. Tři dny, než odjedu z Patrasu užít si trochu dobrodružství v druhém moři a pak hajdy domů. Nestresuju se.

Jestliže minulý semestr lidé odjížděli, dělali u toho pompézní rozlučkové párty ve školním baru, tančili, opíjeli se, snažili se mít "poslední večeři" jako z filmu, tenhle semestr je moc delikátní na to, aby si tito lidé svůj pobyt kazili takovým způsobem. Když odjížděla Klárča, tak ji šly celé koleje zamávat, odnést kufr do auta, obejmout a říct čau. Když odjížděly další Češky, šli jsme na procházku na pláž, popovídat si a načerpat trochu Řcekého vzduchu do zásoby. Když včera odjížděla Danai, šly ji celé koleje doprovodit na autobus, pomoct s kuframa a zamávat. Počet lidí co se loučil byl přímo úměrný popularitě odjíždějícího. Zatím značně vede Klárča musím říct.

Když tak přemýšlím o mém odjezdu, vůbec nevím jak jej naaranžovat tak, aby byl řádně demonstrativní a přitom působivě skromný. Odjíždím kolem dvanácté předpokládám, což představuje ten problém, že lidé budou stále ještě spát. Pak také neodjíždím hromadnou městskou dopravou, ale autem co mě vyzvedne na kolejích, takže mě mí kamarádi nemají ani kam jít vyprovodit. No a pak taky by mě zajímalo, kolik lidí mi vlastně přijde říct čau, protože moji favorité už jsou skoro pryč. Velmi obtížná problematika musím říct. Večer předtím snad strávíme hraním nějakých her na sofa a klábosením, možná noční koupání, nebo raději podvečerní se západem slunce. Připadám si, jako bych plánovala svatbu.. rozhodně nebudu odcházet po plátcích bílých růží!

Co se týče mých zavazadel, tak nejspíš budu cestovat s krabicí. S krabicí, která má bezmála 25 kilogramů, 65 centimetrů na délku a minimálně čtyřicet centimetrů zbývající dva rozměry. Přišla jsem na to, že zakoupit si zavazadlo navíc do letadla by mělo vyjít levněji, než poslat jej jakoukoliv zásilkovou službou, nedejbože poštou. Přehlédnu-li fakt, že je ta krabice velmi nepraktická, nemůžu si vynachválit, kolik věcí se do ní vleze.  Teď jen si k ní pořídit nosiče. Na letiště v Aténách ji dostanu snadno, tam si s ní můžu popojíždět, ve Vídni taktéž. Jen mi ale řekněte, jak ji dostanu do autobusu Student Agency, když je tam povoleno jen jedno zavazadlo, a hlavně jak s ní budu popocházet po Brně, kde mám s Lídou sraz na kafčo.. No čert aby se v tom vyznal. Kruci písek naše sporťácká rodina nemá pořádněj obrovskej kufr, kam lze nacpat všechen bordel světa.

Také přemýšlím o tom, jak se budu tvářit až budu odjíždět. Jestli mám brečet, nebo se smát, sehrát divadlo, nebo působit jako flegmouš. Co udělat, abych zůstala zapamatována na věky věků.. težká otázka..

..myslím, že je na čase se začít balit..