Bla bla

Mám tvůrčí krizi. Připadá mi, že nedokážu napsat jediný smysluplný řádek. Každý pokus o psaní končí stejně: přepisem. Přepisem tak důkladným, že z celé věty zbyde jedno velké dlouhé prázdno za kurzorem. Nevím co s tím.

Vzpomněla jsem si na jednoho svého kamaráda, který se nevzmohl na psaní, pokud byl šťastný a spokojený. Jeho kreativní motivace a vize pramenily z vnitřní rozervanosti a nespokojeného života. Záměrně v sobě tyto stavy vyvolával, aby cítil, že naplňuje to, co pro něj bylo důležité – psaní. Zní to šíleně, ale naprosto ho chápu.

Je tedy nedostatek motivace ke psaní a jiné krativní činnosti jen znakem spokojeného a šťastného života? Podle teorie mého kamaráda zjevně ano. Pak jsem šťastná a spokojená. Zajímavé ale je, že nedostatek puzení ke kreativní činnosti, který mě v hloubi duše drásá, ve mně nevyvolává ty pocity, které by, dle pravidel začarovaného kruhu, vedly k podnětům ke psaní. Nějak tomu nerozumím.

Ať tak nebo tak, veškeré mé pokusy končí v konceptech nebo v koši. Jeden den něco napíšu a další den je mi z toho nevolno. Leze mi na mozek všechno – jazyk, slovosled, téma, fakt, že nikdo jiný, než já tomu rozumět nebude. A to prosím nepíšu romány. Jen stupidní příspěvky na blog. Jak to dělaj autoři knih, to vážně netuším. Asi jsou nespokojení, aby mohli psát. Musít to být těžký boj zápasit celý život s nutkáním naplnit všechny své frustrace..

Tak to vidíte.. mám tvůrčí krizi, ale tohle na ten blog dám, ať víte, že si neválím šunky u moře, a že na blog nezapomínám!

Hodně zdaru..