Abych řekla pravdu, tak se žádná válka nekoná. Každý den chodíme do školy a pak zase z ní. Každý den chodíme spát a pak zase vstáváme. To nevšední co nám přišlo zajímavé zevšednělo a zůstal jen stereotyp. Inu, každé místo je po pár prvních šocích úplně stejné.
Je třičtvrtě na sedm a už zase nemůžu spát. Vlastně nemůžu spát od čtyř, tak peru. Pán na vrátníci vydávající mi klíče od prádelny se zrovna probudil. Má bunkr vyrobený z pultíku a dvou jezdících židlí, tak se trochu oprávněně obávám o jeho záda. Společnost mu dělají jenom kamery v místnostech, kam stejně nikdo nikdy nechodí, a vánoční stromeček, který každou chvíli mění svůj blikací režim. Práce na zblbnutí.
Zatímco ležím, píšu a kochám se svým světelným řetězem ve tvaru kytiček, můj polštář polyká hektolitry vody, která mi crčí z právě umytých vlasů. Klárča musela mít radost, že se jdu koupat v šest třicet. Měla jsem k tomu ale vážný důvod. Jako obyvatelé sklepa máme tu výsadu mít okna na úrovni trávníku. Jako každý obyvatel sklepa s okny na úrovni trávníku taky vím, že housenky, červíky a pavouky nějaká síťka proti hmyzu nezastaví. A jako obyvatel sklepa s okny na úrovni trávníku mohu říct, že póry v mém beotonovém stropě jsou perfektní schovkou pro jakékoliv broučky. Co z toho plyne? Že nevím kolik z těch broučků padajících na mě v noci ze stropu jsem už snědla, ale každopádně chodit ve vlasech mi zrovna nemusejí!
A co je zajímavého z novinek? Dnes mám svou první zkoušku. A vlastně hned dvakrát. První zkouška je zkouška z řečtiny. Ha, možná k mé obligátní větě, co jsem se naučila už doma, přibylo skloňování členů, ale to je tak všechno. Umím si přeložit pár sprostých slov, říct někomu, že je hezký a objednat si v krámě suvlaki, ale i tak to někomu stačí k tomu, aby nás z toho zkoušel. Inu, jsem zklamaná. Chtěla jsem šprechat, jak když bičem práská a nic z toho není. Musím holt následovat své prvotní kroky a jít cestou samostudia. Druhá zkouška se sestává z nacvičování vánočních kold na celoerasmácké setkání. Místo rolničky rolničky budu zpívat trigona kalanta - nejvíc nemelodickou verzi téhle hitovky, jakou jsem kdy slyšela: http://www.youtube.com/watch?v=fJ_BCGj_faM&feature=related Možná si zajdu koupit nějaké rumbakoule a triangl, ať přehluší mé zvučné: protochroňa..
Taky dnes máme něco, čemu se říká Secret Santa. Každý kdo se chce účastnit napíše na papírek své jméno, ta se pak hodí do klobouku a každý si jeden vylosuje. Čí jméno člověk má, tomu musí koupit nějaký dárek. Já si vylosovala místního sporťáka Konráda, tak jsem mu sehnala úžasný dar za 2€. Vlastně je to celkem hluboce promyšlený dárek spojený dokonce s jední edukačním experimentem Alberta Bandury. Ten experiment se jmenoval Bobo doll experiment a poukazoval, nebo spíše měl dokázat, že v rámci observačního učení dochází také k přebírání sociálních habitů a to včetně agrese. Asi tuhle skutečnost Konrádovi říkat nebudu, ale princip hračky pochopí rychle: nafouknout panďuláka tvaru fazole, spodek vyplnit vodou a mít incredible boxovací pytel včetně rukou a chlupů na prsou. Jen výška trochu kazí tu skutečnou podstatu věci. No když nic, tak do toho může aspoň kopat.
Co se mé persóny grata týče, tak nic nového. Můj každodenní život je veskrze asketický s občasnými přestávkami. Vlastně teď koukám, že slovo askeze pochází z řeckého slova aσκησις - cvičení. Což tak odpovídá. Cvičím se v trpělivosti, v charitás i agapein, cvičím své tělo a mysl a čekám, kdy mě konečně zasáhne osvícení a prozření - musí být pěkně v nedohlednu, že ještě nepřišli.
Taky jsem vykoumala nový způsob vaření, kdy k přípravě celého pokrmu (příloha + majda) potřebuje člověk jen jeden hrnec, lžíci a deset minut. Jdu progresivní minimalistickou cestou sebemrskačství :D
No nic, jdu přemístit prádlo do sušičky, probudit recepčního, ať mi rozmění, a pomalu za zvuků trigona kalanta, začnu probouzet naše spící dorms.
φιλάκια! jak tu přitepleně všichni říkají..
2024 ©